Komentáře: Otevřený dopis bývalého chovance kojeneckého ústavu Václavu Klausovi

Od: Anonym

Anonym — Sun, 20 Aug 2017 17:53:16 +0000

Od: jája

jája — Sat, 22 Sep 2012 10:53:17 +0000

ústav nebo pěstouni
1.rok života jsem strávila v „péči vlastních rodičů“. 2 roky trvalo FN než ze mě udělala zpět životaschopné stvoření. Od 3. let si mě adotovali bezdětní manželé, kteří pro mě byli, jsou a budou vždy perfektní RODIČE. Občas si pokládám otázku, proč jsem nebyla odhozena hned po porodu a nedostala se do kojeneckého ústavu, kde by se mnou rozhodně v 1. roce života zacházeli lépe než “ vlastní rodiče“. A tady se naskýta otázka rušit nebo ne?

Od: M.

M. — Tue, 18 Sep 2012 23:11:10 +0000

RE:
Pan Krejčí pravděpodobně vycházel z výzkumu prováděného katedrou psychiatrie 1.LF UK Praha, jehož garantem je MUDr. Ptáček. Srovnával děti z ústavní výchovy a z pěstounské péče, kontrolní skupinou byly děti z běžných rodin. Děti z ústavů a z pěstounských rodin měly stejnou výchozí pozici, tj. i genetickou situaci, přesto ty z náhradních rodin vykazovaly lepší výsledky v testech inteligence i v oblasti zdravotní. Výzkum kromě špatného vývoje psychického (což se dá očekávat), překvapivě ukázal i špatný vývoj fyzický, například menší průměrný obvod hlavy u dětí z ústavní péče oproti dětem v náhradních a běžných rodinách.
Jsem pěstounka a naše děti, které k nám všechny šly po několika letech v ústavu, byly velmi opožděné, teprve po příchodu do rodiny se postupně ve vývoji vyrovnaly svým vrstevníkům. Dítě, které bylo v ústavu hodnoceno na hranici mentální retardace nyní mělo ve 4.třídě na normální ZŠ na vysvědčení jednu dvojku. Dvěma dětem se výrazně zlepšil zdravotní stav. Stačí?

Od: Míla

Míla — Tue, 18 Sep 2012 18:02:06 +0000

nejlepší řešení???
několik ústavů pro ty, pro které je to nejlepší řešení, by zůstalo zachováno…. to myslíte vážně?? pro koho je ústav nejlepší řešení? pro každé dítě je nejlepším řešením rodina, vlastní nebo náhradní.

Od: Dalibor Krejčí

Dalibor Krejčí — Tue, 18 Sep 2012 00:24:06 +0000

Dědičnost IQ
Ach kdyby to bylo tak jednoduché svalit vše na genetiku! Ona inteligenční „kvalita“ dětí je totiž velikou mírou daná i prostředím, ve kterém vyrůstají. Vývojová psychologie ví už více než půl století, že ústavní děti jsou méně kognitivně stimulovány než jejich druhové v rodinách. Krajní případy psychické deprivace, můžete vidět ve slavných případech vlčích dětí. Jejichž IQ se i po dlouholeté péči pedagogů pohybovalo na úrovni debility. Úroveň dědičnosti inteligence v dětsví je relativně nízká, studie mluví o 45%. V raném dětství dokonce o 20%.

Od: fougas

fougas — Mon, 17 Sep 2012 13:50:41 +0000

Postupne zruseni kojeneckych ustavu …
a výhodná privatizace objektů. Jinak verim temer cemukoli vice, nez ze by nas parlament chtel zlepsit socialne-pravni ochranu deti.

Od: Jm

Jm — Mon, 17 Sep 2012 10:47:20 +0000

Pokračování
Ani z vyššího IQ u dětí vyrůstajících v nějaké formě náhradní péče nelze dělet velké závěry, je obecně známým faktem, že si rodiny často proberou ty „kvalitnější“, např. o děti se závažnějšímími zdravotními komplikacemi, Romy, děti poznamenané závažným způsobem z nefunkčních rodin atd. je daleko menší zájem než o ty relativně bezproblémové.

Aby autor nechápal výtky špatně, opravdu věřím, že citová deprivace z ústavů může řadu lidí celoživotně poznamenat, ale např. výše uvedené tvrzení o IQ nepovažuji za argument.

K zákonu samotnému v části rušení ústavů: Místo radikálních změn by to chtělo jít cestou evolutivného vývoje. Věřím, že na jeho konci by v ústavech bylo méně dětí, ale několik ústavů pro ty, pro které je to nejlepší řešení, by zůstalo zachováno.

Od: JM

JM — Mon, 17 Sep 2012 10:33:53 +0000

Nejkvalitní text
Krejčího text je argumentačně dost nekvalitní. Třeba s nižším IQ není rozhodně argumentem srovnání s běžnou populací. IQ je ze značné části otázkou dědičnosti a své děti nemá v těchto zařízeních průměr populace. Stejně tak se v takovýchto zařízeních vyskytuje daleko víc dětí ze zdravotními problémy snižujícími kognitivní schopnosti než kolik jich je v průměru v populaci.

Od: JPCh

JPCh — Sun, 16 Sep 2012 12:14:13 +0000

Re: Otevřený dopis bývalého chovance kojeneckého ústavu Václavu Klausovi
Takových dětí, co jsou z normálně fungující rodiny a v deseti letech přijdou o rodiče a jdou do nějakého ústavního zařízení, je naprosté minimum. Je to takový mýtus. Fungující rodina se o takové dětí postará – širší příbuzenstvo si je ponechá ve své péči a děti do ústavní péče nemusí, případně tam prožijí velmi krátkou dobu a vrací se do rodiny. Do ústavní péče se dostávají děti z rodin nefunkčních, neschopných se o ně postarat, často i nechtějících se o ně postarat. A často je pro ně ústavní péče dobrým řešením – spousta odborníků na jednom místě, kteří mají s péčí o děti z výše popsaných podmínek zkušenosti. A nejen o děti ze sociálně slabých rodin, ale také o děti mentálně retardované, se zdravotním či smyslovým postižením a podobně.

Od: Slavomír Mácha

Slavomír Mácha — Sun, 16 Sep 2012 09:09:42 +0000

Trh se o děti starat nemůže a ani nesmí
Článku D. Krejčího nelze nic vytknout. Jen souhlasit. Měl jsem jako učitel zkušenost jeden školní rok učit děti v dětském domově. Mohu potvrdit jejich bezmoc a citovou deprivaci. Byl jsem šokován tím co vše děti neví nebo netuší. Proto jsem pro jakoukoli formu odborníky kontrolované rodinné péče, než ústav. Pěstounská péče, SOS vesničky, doplňující vzdělání a jiné, lidsky přijatelnější možnosti. Jen ne státní ústavní péči tam, kde jí není třeba.

Rozhodnutí pana prezidenta chápu, na druhou stranu, právě péče o děti by neměla být ponechána státu, ale rodinám. Trh se není shopen o děti postarat lépe, než s nimi zacházet jako se zbožím nebo službou. Toto si nikdo nechceme ani představovat. Rizika, které rodinné péče představují, jsou zmíněna v příspěvku výše. Chceme stabilní a rozvíjející se společnost, proto je žádoucí poskytnout pomoc (nikoli otroctví a utrpení) dětem, které se ocitnou v těžké životní situaci a okolnostech. Nicméně, jsme opět o tržních faktorů.