Vaše počínání sleduji se zájmem. Možná i proto, že jsem byl jedno z oněch desetitisíců dětí, které byly v českých kojeneckých ústavech odkojeny.
Své veto odůvodňujete sérií manipulativních a logicky nekonzistentních tvrzení.
Zákon je pro vás špatný zaprvé už proto, že nebyl přijat demokratickou cestou, ale pod vnějším nátlakem.
„Novela byla přijata pod tlakem mezinárodních institucí: Úřadu vysoké komisařky OSN pro lidská práva, Dětského fondu OSN a Evropské komise“
Mezinárodní instituce dlouhodobě Česko kritizují za zvyšující se počty dětí v ústavní péči. Činí tak na základě apelů odborníků, kteří se této problematice roky věnují. V českém akademickém prostředí se o psychicky deprivovaných dětech, které vychází z kojeneckých a dětských ústavů mluví už od šedesátých let. Za zmínku stojí práce psychologa Zdeňka Matějčka. Děti, které prožívají první roky svého života v ústavním prostředí, jsou náchylnější ke zdravotním komplikacím. Vlivem sterilního prostředí, které nedokáže dostatečně kognitivně stimulovat, jsou i inteligenční výsledky dětí, jež vyrůstaly v ústavní péči nižší oproti průměrným hodnotám v populaci. Výzkumy vykazují až o 20 bodů nižší skóre v IQ testech oproti dětem, které žily v rodinách. České republice patří nechvalné prvenství v počtu dětí v ústavních zařízeních pro děti do tří let v Evropské unii. I v porovnání s blízkým Slovenskem se u nás celkově nachází v ústavech dvakrát více dětí.
Dále varujete před narůstáním úřednického alibismu a stále většího zasahování veřejných institucí do soukromí rodin. Vaše obavy lze nadále sdílet, pokud vaše veto nebude přehlasováno Poslaneckou sněmovnou. Přestože tvrdíte, že ochránci dětských práv šermují mýtem o odebírání dětí ze sociálních důvodů. Podle statistik Ústavu zdravotnických informací sociální (ekonomické) důvody hrají klíčovou roli v odebrání dětí u bezmála poloviny případů.
Ve svém tvrzení, že z 55% převažují důvody zdravotní a zdravotně – sociální, se usvědčujete ze selektivního nakládání s daty. Opomíjíte, jaké důvody figurují u zbylých 45%.
Obáváte se také, že profesionalizace pěstounské péče povede i k její morální degradaci. „Hlavní motivací pěstounů napříště už nemá být jejich zájem o děti, jejich altruismus a soucit s dětmi, které nemají vlastní rodinu, ale motivace finanční,“ píšete ve svém prohlášení.
Náklady státu na podporu dítěte v pěstounské péči činí ročně 70 tisíc korun. Čtyřikrát dráž je tomu v dětském domově. Skutečnou cenu, kterou společnost platí za provozy nadstandartního počtu ústavních zařízení, si ale těžko dovedeme spočítat. Nejde pouze o sociální podporu, financování programů pro mladé delikventy, ale i ztrátu životní perspektivy pro tisíce lidí, které svou institucionální láskou posíláme na okraj společnosti.
Své veto hájíte i poukazem na opomíjenou pokrokovost českých kojeneckých ústavů. „Česká republika vždy patřila a stále patří k zemím se špičkovou dětskou zdravotní péčí a s nejnižší dětskou úmrtností na světě, a měly by se zamyslet i nad možností, že existence českých kojeneckých ústavů neznamená zaostalost, ale naopak náskok České republiky před ostatními zeměmi,“ sdělujete na svém webu. U autority sbírající čestné doktoráty na světových univerzitách lze očekávat korektnější nakládání s fakty. Česko vskutku patří k vyspělým zemím s nízkou kojeneckou úmrtností. Porodnice ale nelze zaměňovat za kojenecké ústavy. Za nízkou kojeneckou úmrtnost ústavům nevděčíme. Je správné tedy se honosit počtem kojeneckých ústavů, ze kterých vychází psychicky deprivované děti?
Přestože představují dětské domovy a kojenecké ústavy vítaný objekt pro politiky a fotografy v horkých fázích předvolebních kampaní, data mluví jasně. Podle statistik českých neziskových organizací každý druhý bezdomovec prožil alespoň část svého dětství v ústavní péči. Jen každý 171. odchovanec dětského domova se dostane na vysokou školu. Ničím novým nejsou ani údaje Ministerstva vnitra, ze kterých vyplývá, že polovina dětí do tří let po svém odchodu z dětského domova páchala trestnou činnost.
Pěstounská péče pro mnohé z nich představovala šanci, kterou nikdy nedostaly.
Své prohlášení uzavíráte: „Kritizující mezinárodní instituce by se měly České republice za své zprávy omluvit a poslankyně a poslanci českého Parlamentu i čeští vládní úředníci by neměli nekriticky přejímat vše, co přichází od renomovaných mezinárodních institucí – i tam sedí jen lidé a mohou se mýlit.“
Jsem rád, že Česká republika má prezidenta, který umí hájit zájmy této země. A nebojí se podávat ultimáta organizacím a institucím, jež se tu českou suverenitu v nakládání s dětmi snaží omezovat.
K úplnému pochopení vašeho stanoviska, ale v prohlášení chybí stručná věta:
Nejvyšší ústavní činitel této země se nikdy nemýlí
Ale i tak za slovy o bezcitnosti a surovosti předkládaného zákona, můžeme vidět falešnost a prázdnost lidí, kterým o tyto děti vůbec nejde.
S pozdravem
Dalibor Krejčí
(Odchovanec kojeneckého ústavu v Luhačovicích a zlínského dětského domova, který měl to štěstí prožít čtrnáct let v pěstounské péči)
Tiskové sdělení prezidenta Václava Klause: http://www.klaus.cz/clanky/3181
Činnost kojeneckých ústavů a dětských domovů: http://www.vzd.cz/sites/default/files/Cinnost_KU_2010.pdf
Monitoring stavu sociálně-právní ochrany dětí do tří let věku umístěných do kojeneckých ústavů a dětských domovů: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2004120103
Statistiky náhradní výchovy v ČR: http://www.nahradnirodina.cz/statistiky_nahradni_vychovy_v_cr.html